pátek 16. února 2018

První den na rotopedu.
Za ten čas, kdy jsem na něj sedla naposledy, jsem se nějak ošoupala. Když posunu sedlo do první dírky, tluču si  koleny o zuby. O dírku výš se ocitám v pozici baletky, co nazula piškoty a právě zkouší poprvé en pointe.
Výkon teda nic moc. Tři minuty, dva kilometry a zadek mám od sedla otlačený až ke kotníkům. A o spotřebovaných kaloriích při tom šlapání do pedálů nemůže být ani řeč. Víc jich spotřebuju při vyšívání...

Foto: dva vyšité obrázky, co dlouho čekaly na paspartu a rám.




Do krmítka kromě vrabců, sýkorek, zvonků, kosů a jiné drobotiny létají také tři sojky. Kdyby se chemik při jejich pozorování nevrtěl, tak byly na fotce všechny. Takhle jen jedna co se z leknutí usadila na Frantovi Nikotínovic.




Žádné komentáře: