neděle 23. července 2017

Když jsi večer nevběhla za chemikem do pracovny abys mu usnula u počítače v náručí, věděli jsme, že něco není v pořádku. A když jsi druhý den ráno nepřiběhla z patra po schodech, když chemik otevřel Timovi dveře pracovny a vytáhl žaluzie, abys vyskočila na okno a mrkla co se děje na zahradě, věděli jsme, že je zle. Křížem krážem jsme den co den procházeli vesnici. Po týdnu marného pátrání ti můžeme už jen věnovat tichou vzpomínku.
Jsi pryč, naše něžná, křehká, krásná kočičko. V našich srdcích budeš navždy.


 

2 komentáře:

  1. Milá Naďo, jako kočičí máma vím, jak ti je těžko a smutno.. na dálku tě hladím... třeba je ještě malá naděje.. že ji někdo omylem někam zavřel.. zdraví tě Lízinka

    OdpovědětVymazat
  2. Lízinko díky, naštěstí se vrátila. Myslíme si, že si ji někdo "půjčil pro děti na dva týdny prázdnin" a po odjezdu dětí "vrátil".

    OdpovědětVymazat