Je všeobecně známo, že nerada vybaluju věci, co si objednám a tak stohuju nevybalené krabice v jednom rohu ložnice. Dále je rovněž všeobecně známo, že nerada žehlím. A tak mi pod oknem v ložnici vyrostly Himaláje a už i jejich podhůří. Himaláje vyrostly v obr proutěném koši po babi a podhůří sídlí ve velkém červeném plastovém škopku s ušima. Tak se přihodilo, že se z prostorné místnosti se stala celkem malá, zabordelená cimřička. Bohužel  jsem musela v noci vstát z postele. Abych neprobudila chemika a nezašlápla psa, dělala jsem velké, opatrné kroky. Ne však tak opatrné, abych nohou nevrazila do podhůří Himalájí a nesložila se přímo uprostřed nich. Tím pádem se celý, celkem propracovaný systém zřítil a já si o ucho červeného škopku sedřela nohu do krve. Chemik ani čokl se nevzbudili. Zbytek noci jsem si lízala rány na gauči v obýváku. Návrat do postele, potmě, v nyní neznámém terénu, nepřipadal v úvahu. U kafe druhý den chemik prohlásil, že nechápe, proč prádlo nežehlím, když ho vytáhnu ze sušičky. Lachtan se přidal s tím, že není třeba žehlit, protože tričko se narovná na těle, ručníky stejně jenom skládám, prďáky pod gaťama vidět nejsou, takže žehličky tak nějak netřeba. V podstatě mu vychází, že je třeba vyžehlit týdně cca patero  tátovo košil, zbytek stačí jen srovnat. Což, jak ihned hbitě spočítal, při průměrném naddimenzovaném čase pro vyžehlení jedné košile za pět minut, dělá týdně pětadvacet minut. Bude velkorysý a žehlení mu tedy vychází cca na třicet, pětatřicet minut, když budu trvat na tom, že ubrusy musí být vyžehlené rovněž. Navrhla jsem tedy pánům, že jim na měsíc přenechám starost o domácnost. Nakvartýruju se k mamince a oni ať si hospodaří. Jen nesmí zapomenou pravidelně nakrmit psí a kočičí posádku. Lachtan se zamyslel a povídá, no, mám dojem, že druhý den budeme mít  trochu hlad a asi po týdnu začneme drobet smrdět... Chemik dodal, koupíme papírové nádobí .... a já ho doplnila - vysypeme si na ně psí nebo kočičí kapsičku podle chuti ... No chlapi, budete mít ráj na zemi.

A abyste si nemysleli, že po večerech nic nedělám, dovyšívala jsem konečně třetí obrázek od EMS do ložnice. Ještě není ani vypraný, vyfocený tak, jak jsem jej sundala z rámečku. Návdavkem jeden motýlek na srdíčko do pergoly.