Neblbnu sama. Chemik přijde z pracovny, na opěradle křesla chrní kocour. Chemik k němu přistoupí, pohladí ho a povídá: "Ty jsi ale hodný pejsek, kocoure".
Dny se líně převalují jeden za druhým, v baráku zima jak v sibiřské bytovce, na zahradě sem tam něco kvete, ptáci vyřvávají u krmítka a nechtějí pochopit, že sezóna krmení skončila. Teď už jen za svoje. Zatím jsem potkala jen dva tři čmeláky, jednoho zbloudilého sršně a dvě mouchy co se cpaly dovnitř francouzskýma dveřma. Asi jim byla venku zima a myslely si, že se u nás ohřejí. Kdyby věděly, že vevnitř je větší samec než venku, neotloukaly by se zbytečně o sklo. Po včelách ani památky. A to nám letos rekordně kvete třešnička před třemi lety zasazená. Chudáci kosáci nebudou mít co v létě sezobat. Loni měla třešinka tři nebo čtyři plody. Chodili jsme se na ně s chemikem dívat, dokonce jsme jim udělali i selfíčko. Čekali jsme, až budou pěkně nalité, s rudými líčky. Pak přiletěl kosák, evidentně nebyl tak vybíravý jako já a chemik. Sklidil za nás ani nepoděkoval. Asi usoudil, že děkovat za takové zelinky není třeba...
No a díky tomu, že jediná cimra v baráku kde "nemrzne" je krbem vytápěný obývák, po skoro třech letech se mi podařilo dovyšívat druhý z obrázků od EMS.
Užívejte si jara a doufejte jako já, že se konečně polepší. I když - naši předkové říkali, že studený máj, v stodole ráj. No nevím, na Moravě pomrzly vinice a z meruněk prý letos taky moc nebude. A do toho straší přemnoženýma klíšťatama, imigranty a globálním oteplováním. Nejspíš nás čeká horké léto...
Žádné komentáře:
Okomentovat