středa 13. května 2015

Házím do kbelíku vyrýpnuté pampelišky. Tim je s radostí vytahuje a roztahuje po dvorku. S chemikem jsem se domluvila, že dnes zprovozníme na dvorku kočičí fontánku. Klečím na šutrech, tlačí to jak ďas a kbelíkem vybírám ze škopku vodu. Tim mi radostně skáče na záda a tahá mi culík. Když chci škopek vytřít hadrou dočista do čista, vyrve mi hadr z ruky a maže s ním pryč. Honit ho nebudu, na to jsem moc stará a ještě mám otlačená kolena. Stejně ho to za chvilku přejde. Nepřešlo. Honí hadru po dvorku, občas si ji přišlápne a hodí čenichovku. On honí hadru, já začnu honit štěně. Při poslední čenichovce mu hadru seberu. Málem jsem škopek vytřela psem. Visí na hadře a nechce se jí pustit. Konečně je nádoba suchá a čistá. Teď je na chemikovi aby tam nainstaloval čerpadélko. Chemik neprozřetelně součástky čerpadla pokládá na zem. Než ho upozorním že já bych to teda nedělala, štěně součástky roznese po dvorku. V trávníku se fakt hledají blbě. Štěně se snaží chemikovi pomoct. Chemik ho odhání. Štěně chce pomáhat ještě víc. Chemik našel roztahané součástky. Skoro všechny. Nejspíš trpíme dočasnou slepotou, protože tyčku co patří do fontánky a je její téměř největší součástí, jsme nenašli. Napustila jsem do nádoby vodu, dala na ni rošt a teď budeme čekat, až se zmizelý kus někde vynoří. Vždycky se všechno ztracené časem vynoří. Jen aby už nebylo po sezóně...

Fotografie ukládám průběžně na Picasa.
https://plus.google.com/photos/114032194771912217967/albums?banner=pwa
Foto: Miluju květen

















Foto: Zahrada mojí maminky





Žádné komentáře: