Jediné, na čem se v poslední době nemůžeme s chemikem shodnout a vedeme o tom pravidelné diskuse je to, který z nás víc a častěji zapomíná, kdo z nás je větší sklerotik. V průběhu diskuse se celkem pravidelně objeví synek s prohlášením, že si nemáme co vyčítat a zahájí výčet toho, na co kdo z nás v poslední době zapomněl. Když ukončí svoji řeč, zjistí, že zapomněl, proč sestoupil z patra a pro co tady dolů vlastně původně přišel.
Čím dál častěji se mi také stává, že nenacházím předměty tam, kde, jak se mylně domnívám, jsem je zanechala. Onehdá jsem lítala po baráku a sháněla klíče od domečku ve městě a od krámku. Dokonce jsem odvážně vysypala svoji kabelku, kterou jsem neměla v ruce od začátku července, kdy jsem krámek zavřela. Za to tam bylo plno jiných krámů, co jsem hledala minule a v kabelce se teda neměly co vyskytovat. By mě zajímalo, který dobrák je tam dal. Cestu do města jsem musela vzdát, bez klíčů bych tam jela zbytečně. Kde se schovaly? Do skříňky v koupelně mezi hřebeny. Na nikoho se vymlouvat nebudu, zaručeně v tom mám prsty já, protože jsem jediný člověk v baráku co používá hřeben. Ovšem mezitím jsem ze ztráty klíčů obvinila nejen chemika, syna, kočičí posádku a psa, slízla to celá zeměkoule, celý vesmír, přilehlé galaxie. Ve výčtu předmětů, které se přede mnou schovávají, bych mohla pokračovat, byl by to dlouhý seznam. Moc, opravdu moc se těším na jaro. Ovšem zároveň se toho děsím. Protože sehnat všechny zahradní nůžky, rejpátka, kýblíky, konve a konvičky, všechno nářadí do kupy, to bude výkon hodný hrdiny. Možná si budu muset pořídit detektor kovů...

Tři hodiny poté co jsem dopsala tenhle příspěvek, našla jsem v cukřence tři perníková prasátka s červenou mašlí, která jsem si tam dala při pečení perníčků, abych na ně nezapomněla. Měla sloužit jako dekorace v hlubokém talíři. Aby toho nebylo málo, ve žracím šuplíku pod hromadou Delinek byly zakutány dva pytlíky čokoládových penízků. Ty měly být poházeny po štědrovečerním stole. No nic, tak až na příští vánoce ...

Foto: po noční sněhové bouři