sobota 13. prosince 2014

Tak jsem dneska konečně venku trochu zdobila. Zaplať pánbůh, že je počasí jaké je a mohla jsem dělat bordel s jehličím venku před výminkem. Dokonce jsem odpoledne donutila chemika a mladého, aby konečně pověsili vánoční světýlka ve velkou korejku na dvorku. Být o kousek vyšší, pověsím si to sama. A svítili bychom už dvě neděle. S chlapama je občas těžké pořízení. Světýlka pověsili, ovšem nerozsvítili. Chemik, který dělá prodlužku z každého kusu kabelu co vidí, nenašel jedinou. O tom kdo má ve věcech větší bordel bychom se mohli bavit hodně dlouho. Zachránil ho synek, půjčil mu prodlužovačku ze svého pokoje. Budu doufat, že se neochladí. Když se ochladí, přestane stromek svítit. Tak zní dohoda. Prodlužka patří k elektrickému ventilátoru, kterým si zimomřivý synek přitápí za třeskutých mrazů, fujavice a jiných přírodních katastrof.
Synek odjel k babičce dolů do údolí, prodlužku zanechal starým rodičům v předsíni na almaře. Celá natěšená na svítící stromek jsem ukecala chemika, aby vylezl ven a prodlužku a kabel od světýlek zapojil. Nafasovala jsem igelitový pytlík a baterku. Prodlužky se chemik chopil osobně. Takovou vzácnost nemůže svěřit do ruky amatérovi. Notabene vypůjčenou vzácnost. Prý svítím blbě a nic nevidí. Co by chtěl vidět, když je venku tma, že jo. Zatím jsem k němu nedorazila tak blízko, abych mu mohla svítit pod ruce. Nejsem kobra a mé tempo není vražedné. Než dojdu, chvilku to trvá. Chemik začal remcat, že je mu zima. Bodejť by mu zima nebyla, když je líný si vzít kalhoty a vyrazil v kraťasech. To já v zimním období nesundám hrubé tepláky, froťáky nedám z nohou a jistím to dlouhým rukávem na teplém triku. Nezapomněla jsem si před odchodem na dvorek vzít bundu. Bohužel nemám teplé botičky, ty co jsem nosila minulou zimu, ještě z dob socialismu cca z let kdy mi bylo kolem sedmnácti, ukončily na jaře svoji pouť na tomto světě. A zatím jsem nenašla žádnou teplou obuv, která by mi padla do oka. Zajímavé je taky to, že zatímco mé tělo narostlo do šířky statného Bivoje ženského rodu, nožku mám stejnou jako zamlada. Alespoň něco si zachovává svůj tvar a velikost.
Chemik remcal dál, svítím sice tak že už vidí, ovšem nejdou mu zastrčil šňůry od světýlek pod trámek, který přes ně hodil, aby na ně nemohli kocouři. Jsem mu říkala, že normálně přes ně dáváme desku a ne trám. Desku by nadzvedl a vyčuhující kabely pod ni položil. Na trám potřebuje ještě jedny ruce a ty svoje mu nepůjčím, jelikož v jedné držím baterku a ve druhé igelit, co nevím na co je. Dostalo se mi vysvětlení, že igelit je na zamotání rozdvojky na konci prodlužky. Konečně jsem měla jasno. Nemám ráda, když dělám něco, co nevím proč dělám.
Chemik zapojil prodlužku do zásuvky a světýlka na stromečku se rozsvítila. Musím se pochlubit, moc hezká světýlka loni chemik pořídil. Ovšem chybička se vloudila a světýlka si pořádala vlastní diskotéku. Požádala jsem chemika, aby je přeprogramoval. Odmítl. Je mu potmě zima. Nevím jak to myslel. Že by mu ve dne zima v zimě nebyla? Zítra dohlédnu na to, aby se cestou na dvorek dobře oblékl a bláznivá světýlka umravnil...




Žádné komentáře: