6.45  Do ložnice se z předsíně dobývá kocour. Srdceryvně přitom mňouká. Otáčím se na druhou stranu a na hlavu si dávám polštář.

6.50  Chemik není naprosto psychicky odolný. Nevydržel. Vstal a krmí v předsíni kočičí posádku.

7.15  Chemikovi bylo nejspíš v obýváku samotnému smutno. Snaží se mě vylákat z postele informací, že mám v kuchyni uvařený čaj. Zjevně netuší, že dneska mě z postele nezvedne ani informace, že je pod ní ukryta tikající časovaná bomba. Před osmou nevstanu.

7.20  Bertík vyskočil na moji postel. S radostným vrtěním ocásku mi oslintal celý obličej. Přibral i polštář. Vstala jsem, vysvlékla polštář z povlaku. Bertík se po otevření dveří do předsíně vrhl na kočičí misky. Chová se jak v transu. Lítá od misky k misce a honí je po chodbě. Už na nich nezbyl ani drobeček.

7.25 Lezu do sprchy abych si umyla oslintaný obličej.

7.30 Od chvíle, kdy mi cca před třičtvrtě rokem známá vytvořila na hlavě pevnou trvalou alá drátěný pudl, vlasy dorostly do půlky zad, spíš ještě níž. Pracně tvořím účes stylu Nšoči po padesáti letech. Vypadám jak přestárlá tlustá hippísačka. No nic, chemik se nejspíš bude muset smířit s tím, že nic lepšího ze sebe nevykřešu. Alespoň že ten nový klubající se zub už vidím i bez brejlí. Věnuju mu mimořádnou pozornost. Zubař říká, že na něm jednou bude hezky držet protéza. 

8.00 Teprve teď jsem měla vstávat! Před dveřmi koupelny stojí v zástupu kočičí posádka. Mám dojem, že kdyby uměli psát, maj v tlapkách protestní transparenty. Bertík jim vyžral komplet všechny misky a vychlemtal vodu z mísy. Vytřel ji dosucha. Doplňuju posádce proviant a tekutiny.

8.05 Do obýváku se mnou přišel nejen Bertík ale i kocour, který to má teď kvůli vánoční výzdobě zakázáno. Naše kočičí posádka je potvrzením pořekadla o zakázaném ovoci. Ze všech sil se snaží vniknout na zakázané území.  

8.06 Beru si z kuchyně studený čaj a tři koláčky co jsem včera upekla. Ještě máme koláče od maminky, které včera poslala po mladém. Nejspíš nikdy nezhubnu.

8.07 Kocour se vedral v křesle sedícímu chemikovi na klín.

8.08 Kocour poblil chemika. Nejspíš začal slavit Silvestra už v noci a drobet to přepísk. Kocour.

8.08 Kocour poblil vánoční výzdobu. 

8.08 Chemik mi vyčítá, že jsem kocoura přežrala.

8.09 Chemik uklidil bordel po kocourovi.

8.09 Chemik hlásí, že na zahradě to vypadá jak v Hitchcocově filmu Ptáci. Mám se podívat z okna. Mám jim dát nažrat než se vrhnou na barák a sežerou oni nás.

8.09 Oznamuju chemikovi, že krmení pro ptáky nemám nachystané. Chemik vyhazuje kočičí posádku ven aby ptačí demonstraci rozehnali. Kočičí posádka na pokyny kašle a kočičí dírou se ihned vrací zase dovnitř. Urychleně rozpouštím Ivu, sypu do ní pytel slunečnice, vloček a tajných ingrediencí. Kouknu z okna. Práci vyčkávají.

8.30 Obezřetně jdu ke krmítkům. Vítá mě hlasitý pokřik. Nevím, jestli mě vítají či mi spílají. Nicméně do krmítek nalétli způsobem že by se za to nestyděla ani první bombardovací letka amerického letectva. Raději mizím.

9.00 Chemik sundává v předsíni první vánoční výzdobu. Nad zrcadlem pověšený jehličnatý závěs s baňkama. Je nejvyšší čas. Ráno na komodě pod závěsem chrněl kocour. Ze shora se na něj tiše leč hustě snášelo jehličí. Vypadal jak na vojenském cvičení pod maskovací sítí...

Přeji všem kdo navštívili či navštíví tento blog v novém roce hodně všeho dobrého. Lásky, zdraví, dobrého počasí ... A jak kdysi říkával jeden meteorolog "Slunce v duši".