Zima nám v pondělí u nás na kopečku ukázala, jak vypadá letošní sníh. Byla to asi půlhodinová mokrá chumelice, žádné romantické sněžení. Kočičí posádka se od toho dne zdržuje převážně doma. Sníh sice po půl hodině roztál, oni však žijí v přesvědčení, že je může nejspíš kdykoliv překvapit.

Teplota se dnes celý den držela na -4 stupních, foukal studený vítr a já lítala po zahradě a zazimovávala zbytek rostlin, co čekají na jarní zasazení. Chemikovi mě asi bylo líto, protože udělal Vávru a pozval mě na kafe. V teple jsem trochu roztála. Odpoledne jsem ještě přenesla pár rostlin do výminku a na zahradě mám pro letošní rok hotovo.
Moje milá maminka dnes slaví své narozeniny. Byli jsme jí popřát a jako tradičně jsem se u ní  přežrala. Má pevná vůle a předsevzetí nepřežírat se šla do háje v okamžiku, kdy jsem se dostala k plnému stolu. Chlebíčky, jednohubky, věnečky, ořechové rohlíčky... Neodolal by silnější jedinec než jsem já. Na rotoped jsem se byla po návratu z opulentních hodů jen podívat. Aby si zvykl na pohled na moje neatletické tělo, protože jeho čas příjde. Zatím jsem jen zkontrolovala, jestli je baterie v rotopedu v pořádku. Nemíním šlapat jak trotl a pak se ani nedozvědět, kolik kilometrů jsem ujela a kolik kalorií spálila. Jsem na všechno připravena. Přehravač je na svém místě, na rotopedu funguje vše jak má, Jen CD s Kelly Family jsem vyměnila za Safri duo. Synek při bubnování uklízí a jde mu to hezky od ruky. To by v tom byl čert, aby se mi v rytmu bubnů nohy na pedálech nekmitaly jak divé ... Snad ten rotoped při první jízdě nezavařím.