sobota 15. listopadu 2014

Tak jsme ve čtvrtek jeli na velký nákup. Tři dny předtím jsem každý den chemikovi připomínala, že nutně potřebuju do Ikei, mám tam vyhlídnuté talíře a jejich množství na skladě se každým dnem snižuje. Chemik každý den odpovídal, že bere na vědomí, ovšem nechápe, nač potřebuju další talíře, když o talíře denně skoro zakopává, nemám je kám dát a když je někam dám, určitě mu tam budou zavazet. Vyjeli jsme o víc jak půlhodiny později a protože Mazlík nevlastní dálniční známku, jeli jsme naokolo. Cesta netrvala běžných 25 minut po dálnici, trvala skoro hodinu. Chemik se nejméně třikrát zeptal, jestli trvám na návštěvě Ikei. Trvala jsem. Týden jsem se těšila, jak v klidu projdeme Ikeu, prohlídneme si nábytek, dekorace, pokochám se (vím s určitostí, že chemik se v těchhle krámech kochat neumí) a načerpám inspiraci. Už nikdy, opravdu nikdy nepojedu do Ikei s chemikem. Jen jsme vešli, nasadil zatvrzelý výraz naštvaného buldoga  a kde prý jsou ty talíře. Mazaně jsem prohlásila, že jsou až na konci, takže musíme krám projít skrz naskrz celý. Bylo vidět, že z toho není nadšený. Hned u vstupu nabral tempo něco mezi kulovým bleskem a nadzvukovým letadlem. Zastavila-li jsem se před něčím, co mě zaujalo, ohlídl se a houkl, kde se courám. Přes rameno prohodil tohle nejsou talíře, nezdržuj. Přišli jsme k talířům. Jsou ještě hezčí než na obrázku. Chytila jsem do ruky první talíř a chemik zděšeně kouká, jestli to myslím vážně. Šedé talíře? To snad ne. Chvilku se snažil diskutovat. Vzala jsem tři hluboké, tři plitké a tři misky. Vrazila jsem mu to do ruky. Misky jsem si nesla sama. Je to k neuvěření. Nabral ještě vyšší rychlost než předtím. Snažila jsem se protestovat s tím, že jeho tempu nestačím s dechem. Dostal mě prohlášením, že spěchat musí, protože talíře jsou těžké a mohl by je upustit, když mu omdlí ruce.
Nikdy jsem k žádné pokladně nedorazila tak vyčerpaná a zadýchaná jako včera k pokladně v Ikei. Fakt to není krám pro chlapy. Zajímavé je, že po Glóbusu se pak potuloval jak na procházce lesem...

Foto: střípky od nás







Žádné komentáře: