Po roce se opět konala mše v kostele za naše zemřelé. Tentokrát faráři bylo rozumět každé slovo. Ovšem zapamatovala jsem si jen to, že jsem koza a Ježíš nebyl kovboj. Spíš jsem počítala, kolik že je červotočích děr v lavici přede mnou, čekala jsem kdy se v lavici propadnu, protože desky pod nohama jsou už nejspíš shnilé a kdy přepadnu dopředu, protože stolík se kácel pokaždé, když se o něj čtyřletý sestřenčin vnouček opřel. Kdybych se opřela já, letěli bychom všichni. Něco tak vachrlatého nepotká člověk každý den.
Nálada se mi zlepšila v autě cestou na oběd k mamince. Říkám Franta Nikotin má kočičky. Chemik na to jo, a co bude teda mít na jaře. Mladý zezadu - pejsky.
Co se vrátil z Ameriky, je nějaký moc vtipný. Minulý týden po čtyřech letech bydlení v baráku s údivem zjistil, že v koupelně nad zrcadlem u umyvadla je zářivka. Netušila jsem, že to netuší. Za tento objev ho nejspíš navrhnu na Nobelovu cenu. Už ji dostali jiní za větší blbosti.
U maminky jsem se doslova přežrala svíčkové s mnoha knedlíky a masíčkem měkkým jak peřinka. Zalila jsem to hektolitry džusíku a je mi blbě. Jsem těžká jak sud s olovem, rozhodla jsem se s tím něco dělat. Máte se na co těšit, sdělila jsem chemikovi. Zítra zase začnu šlapat na rotopedu. Mrkla jsem se po svých kožešinových bačkůrkách. Jsou na vyhození. Pinďa do nich chodila čůrat. A já si pořád říkala, co je v předsíni za smrad. Moje šik teplákovka na rotoped se za ten půlrok co byla zaházená ve skříni  nějak scvrkla. Nutně potřebujeme novou skříň, tahle evidentně na moje hadry vysílá negativní vlny, které každý vložený obleček zmenší téměř na obleček pro panenky. Zajímavé je, že ty vlny vysílá jen na moje hadry. Chemikovi to s hadrama neprovádí. Fakt je, že chemik moc hader ve skříni nemá. Jsou na dvou hromadách, co číhají na chvíli, kdy vezmu konečně do ruky žehličku. No nic, jdu se podívat, jestli mám vůbec do žehličky destilku. Jako každou neděli večer chemik trvá na tom, že potřebuje na pondělí čistou a vyžehlenou košili... Mám já to život.

V sobotu jsme si cestou k babi do Bph udělali zajížďku a vzali to přes obec Beňov. Žije tam moje virtuální známá, která pořádala vánoční výstavu.
Maruško jsem ráda, že jsem tě poznala osobně. S tvým svolením sem dám několik fotek.