Pinďa si přinesla blechu. Přišla jsem na to náhodou, když jsem jí drbala za ouškem. Pinďa je světlá kočička a blecha je nejspíš úplně blbá a taky barvoslepá. Chytrá blecha by si vyhlídla kočku tmavou, huňatou, na které by se ztratila. Pinďa se svojí blond barvou a s nepříliš hustým kožíškem jako bleší zimní ubytovna fungovat nebude. Okamžitě jsem našla sprej proti těmhle potvorám. Preventivně dostanou svoji dávku všichni zvířecí obyvatelé. Nestojím v baráku o bleší cirkus.
První na ráně byl Chlupáč. Doteď jsem byla přesvědčená, že kočky mají čtyři nohy. Kdepak. V okamžiku, kdy jsem si s úlisným hlasem vzala kocoura na klín a přiblížila se k němu s lahvičkou, zjistila jsem, že má noh jak chobotnice chapadel, na každém chapadle kopu ostrých drápů. Tlamička a jindy roztomilý čumáček se najednou změnily v krvelačnou tlamu žraloka se zuby ostrými jak čepel. Vzdala jsem to. Počkám až se zítra chemik vrátí ze služebky.  Přece si tuhle zábavu nechci užít sama. Vždyť jsme si řekli, že budeme při sobě stát v dobrém i ve zlém ...