Stav živých myší v naší domácnosti se opět o jednu zvýšil. Keliška nedbá domluv chemika a vesele si je tahá domů. Včera jsme konečně začali přitápět, brácha domluvil internetu, aby komunikoval s tepelným čerpadlem. A hned po ránu jsem díky teplu v podlaze zjistila, kam chemik vyhazuje pozůstatky myší. Občas totiž Keliška dokáže nějakou i zakousnout. Chemik je hází do odpadkového koše v koupelně! Ten smrad co se nesl koupelnou byl hrozný. Chemik dostal úkol obsah koše okamžitě odnést do popelnice. Po čase jsem mu musela připomenout, že před hodinou říkal, že už jde. Nezbylo než konstatovat, no žes vyrazil...
Při ranní kávě jsem chemikovi domlouvala, že tak se to nedělá, že se to nesmí dávat do odpadkového koše, že se to musí dát přímo do popelnice. A že humánní pastička je na prd, nikdy se do ní nic nechytilo, ne tak myš. Musí se zavřít do pracovny dveře a natáhnout se tam pastička smrtící. Protože kdo v humánní pastičce chycenou myš usmrtí? No já to nebudu,  nemorduju ani pavouky. Proto je u nás nejspíš strop plný pavučin. Klukům se u nás líbí. Zase na druhou stanu v létě k nám moucha nezabloudí. Nejspíš ví, co by ji tady čekalo. Chemik na to, že myš z humánní pastičky vytřepe do popelnice. Jo vytřepeš do popelnice a ona zdrhne ven. Nezdrhne, umře tam. To určitě. Umře v popelnici plné odpadků, se prober, ta tam bude jako v ráji. A až popeláři popelnici otevřou, poběží zpátky k nám. Když už ví, jak neschopné kočky máme.
A tak máme v pracovně zavřené dveře. V jednom rohu almary je pastička humánní, v tom druhém pastička klasická. A jak tak koukám, myš se vesele promenuje kolem dveří, nejspíš ví, že ráj je právě za těmi zavřenými dveřmi. V předsíni pod schody, kde má kočičí posádka misky s granulema...

Tuhle dečku, teda velikostí spíš deku, jsem háčkovala podruhé. První si odvezla švagrová a moc jí to i ní sluší.