Dneska je venku tak ošklivě, že by měl člověk zalézt do postele pod peřinu a přikrýt se až po čumáček. Kočičí posádka chrní, Bertík, od chvíle co nemá bráchu, se chová jako můj ocásek. Mám ho stále v patách. Většinu dne proleží se smutnýma očima a v očekávání, kdy se  brácha konečně objeví. Ani rohlík mu nechutná. K misce se blíží s odporem. Jediné, co si neodpustí, vyžrat misky kočkám. Je to teď jeho jediná radost.
Když jsme Čipa pochovali, umyla jsem jeho misku a uklidila ji. Vyprala jsem jeho pelíšek a dala ho zpět pod okno. Je o něj tlačenice. První kdo v něm zalehl byla malá madam Sára. Předběhla Bertíka. Nelíbilo se mu to, ale to bylo tak jediné, co s tím mohl dělat. Stál nad Sárou a hypnotizoval ji očima. Otočila se na druhou stranu a předstírala, že tam žádný pes není. Bertík si lehl vedle pelíšku a snažil se tam nacpat alespoň ocásek. Po čase ho to přestalo bavit a šel si lehnout k francouzskému oknu. Kdyby se náhodou objevil brácha ...
Kočka se šla do kuchyně nadlábnout. Bertík spokojeně obsadil uvolněný pelíšek. Sára se nabaštila a chtěla si znovu lehnout do pelíšku. Obsazeno. Uraženě nakráčela ke dveřím a šla navštívit přírodu. Pejsek si schrupnul. Jen lehce, něco ho ze spánku vyrušila. Vystartoval ke dveřím. Tak tak jsem je stihla otevřít. Venku řval jak na lesy. Vetřelec na jeho území. Na terase byla ježčí koule. Pejsek byl nepříčetný. Vzala jsem rukavice, popadla milého ježka a odnesla ho do zahrady. Mezitím pelíšek obsadil Chlupáč. Kocour si byl naprosto spokojený. Ne tak malá madam, která se mezitím vrátila a Bertík, který byl naštvaný, že jsem mu odnesla ježka. Trčeli nad kocourem a ten si z toho nic nedělal. Stulil se do klubíčka a spokojeně usnul. Bertík vyskočil na křeslo a Sára na stolek u dveří.
Kocour Kuba se stočil na ušáku. Pinďa spala v krabici u chemika v pracovně. Krabice je její nový objev. No a Keliška, ta má pro sebe horního půl patra. V domě zavládl klid a mír...