V neděli večer jsem s překvapením zjistila, že půlrok uplynul a zubař si mě objednal hned na pondělí. Protože máme doma už jen Mazlíka, musel chemik do práce později. Je to divné, ale vůbec mu to nevadilo. Čtvrthodinu jsem si dřela v koupelně zuby elektrickým kartáčkem, prošmejdila jsem nití i mezizubní prostory. Aby nebyly u pana doktora řeči, že osmičku nahoře nemám dobře vyčištěnou. Chemik tvrdí, že mám tak mizerný chrup proto, že se mu moc věnuju. Teda chrupu, ne chemikovi.
Do čekárny jsem dorazila s patnáctiminutovým předstihem. To už se mi dlouho nestalo. Vlastně nikdy. Většinou zubař volá, kde že to jsem, že už čeká. V ordinaci byl někdo, kdo měl zuby zjevně v ještě mizernější kondici než já. Vrtačka tam jela jak havíři na rekord. Pan doktor je hotový stachanovec.
Snažila jsem se spočítat, kolik zubů dotyčnému stomatolog spravuje, po chvíli jsem to vzdala. Možná by bylo rozumnější udělat dotyčnému otisk, vymlátit mu zuby a nasadit umělé.
Když jsem vstoupila do ordinace, zkontroloval si pan doktor všechny údaje, to je číslo telefonu, pojišťovnu, bydliště. Na příjmení se tentokrát neptal. Za jedno už si mě pamatuje a za druhé jsem ho už před časem ujistila, že příjmení které nosím si chci nechat do konce života. Ovšem jen pokud mě chemik nevytočí a nevrátím se k dívčímu jménu. O to, aby mě chemik nevytáčel, se však poctivě starám a vytáčím ho preventivně sama. Vzápětí přešel k hlášení o mém chrupu. Hlásí to sestřičce při každé mé návštěvě. Nevím, co čeká. Snad že mi některé vypadaly za ten půlrok sami? Nebo mě podezírá, že ve volných chvílích navštěvuju konkurenci? Hlášení, jako vždy, bylo tristní. Ještě že jsem se počtem zubů v ústech nikdy nedostala přes počet zubů dítěte. Hlášení by bylo delší.
Když jsem panu doktorovi řekla, že ta jím obdivovaná plomba co mi dělal posledně vypadla ani ne po měsíci, zjevně se ho to dotklo. Asi proto mi dneska půjčil zrcátko jen dvakrát. Poprvé, aby mi ukázal, že to nevypadla jeho plomba, ale kus zubu vedle ní. Podruhé, aby se sestřičce i mě pochlubil, jak stoličku krásně opravil. Krasavice mě stála šest stovek a třicetikorunový bonus za to, že jsem se do ordinace dostavila. Když stomatolog zavedl řeč na můj nově rostoucí zoubek a začal snít o nějakém zámečku, který by zoubku pomohl rychleji povyrůst, v hlavě se mi objevila kalkulačka. Když plomba stojí šest stovek, co bude stát zámeček. To teda ať si ten zub dá klidně na čas. Roste pomalu, ale už ho vidím i bez brejlí, tak o co jde. Na to, že tou mezerou v noci slintám do polštáře, jsem si zvykla. Na to, že si občas při řeči přišlápnu jazyk jsem si taky zvykla. Žádný zámeček nebude. Stomatolog vypadal zkroušeně. Za půl roku se zase uvidíme, mám si to rozmyslet. No to určitě. Ať si zámeček koupí sám ...