Zjistila jsem, že nám z kocoura vyrostl terorista. Včera se vrhl ze zálohy naprosto podle na Kelišku a kousl ji. Když na něj chemik zaječel, že dostane na zadek, otočil se jak na obrtlíku a mazal kousnout Pinďu. To už ale na ten zadek opravdu dostal. Pohoršeně se na chemika podíval a odešel trucovat do kravína. Já ho jen napomenula, že příště dostane náhubek, nebo půjde do pasťáku. Taky potřebuju svoji trucovnu. Nebudu přece po vzoru kocoura chodit trucovat do kravína. Za prvé tam táhne, protože místní omladina si z oken před našim nastěhováním udělala terč, takže jsou všechna vysklená a za druhé potřebuju místnost hodně útulnou, vymazlenou, kam mi nikdo nepoleze. Je s podivem, že jsem na to nemyslela při plánování baráku. Stejně jako jsem tenkrát nemyslela na to, že budu  NUTNĚ potřebovat myčku nádobí. S trucovnou to už zařídit nepůjde, ale na myčce usilovně pracuju. Přece není možné, aby si chemik za celé dva roky, co do něj hustím, že by Ježíšek mohl přinést myčku, tuhle  drobnost nezapamatoval. Taky by si měl pamatovat, že by Ježíšek mohl někdy, kdykoliv v průběhu příštího roku, přinést novou postel. Myslím jen na chemikovo dobro. Měl by si uvědomit, že stará postel vrže při každém jeho otočení. A že se v noci točí jak čamrda, to teda fakt. Budí mě to. Občas. Psa to budí pravidelně a to pak korzuje z postele na zem a zpět, několikrát za noc. A to mě budí ne občas, ale pořád. A taky má chemik chabrus záda a nové matrace by mu jen prospěly. No postel teda může přinést už letos, zdraví je zdraví. A tu myčku může přinést chemikovi v zimě k narozeninám.