Kytička pro radost. Hortenzie a hosta.

Na šňůrku Čistých radostí mého života navlékám další korálek. Po dlouhém suchu venku prší. Okno je otevřené. Slyším šustit déšť v listech popínavé růže. Voní. Na stolku v oblíbeném hrníčku čaj, na klíně spící kocourek. Hlavičku zabořenou na mém hrudníku, ze spaní vrní a tlapičku opírá o moji tvář. Jako by se chystal pohladit a oplatit tak moje laskání....

Pěveckou soutěž bych jistě nevyhrála. Ale zpívám ráda a s chutí. Nejčastěji ve sprše. Můj repertoár je široký. Od operních árií Verdiho a Bizeta, přes jazz, lidové písně až po popové hity z let dávno minulých. Protože v těch letech můj přehled o hudební scéně ustrnul. Zaznamenala jsem ještě kapelu s názvem Butty a Divokej Bill. Dál je v oblasti hudby pro mě tma. Něco jako značka "Tady žijí lvi".
Náš lachtan se zhruba před dvěma týdny vydal za velkou louži brigádovat a tak bojler obsahuje dostatečné množství teplé vody, abych svůj pěvecký talent mohla nerušeně rozvíjet. Samozřejmě že ve sprše. Včera jsem přistoupila k inovaci svého zaběhnutého  repertoáru. Po přečtení článku o tom, že nejmenovaná slovenská TV stanice byla pokutována za to, že odvysílala Hurvínka v češtině, jsem za svoji osobu přijala odvetná opatření. Budu slovenštinu ve svém pěveckém repertoáru bojkotovat. Od teď budu zpívat slovenské písničky pouze v českém překladu!
Až ve sprše mi došlo, že to nebude tak jednoduché. Což o to, slovenské texty jsem si překládala do češtiny plynule, ale zkuste se trefit s přeloženým slovem do frázování. Taková píseň Psi sa bránia útokom od Petra Nagyho, to je celkem brnkačka, ovšem když jsem přešla na Kristýnku, už to tak lehké nebylo. Richarda Mullera jsem po pár slovech textu opustila a se skupinou Elán jsem si raději ani nezačala. No budu na tom muset ještě popracovat. Do poloviny září mám v podstatě teplou vodu zajištěnou. Já jim ukážu chtít dabovat Hurvínka, Spejbla a Máničku...

.

Tak jsem se po delší době zase mrkla na svůj horoskop. Je třeba ty lidi co to vymýšlejí občas kontrolovat. Dneska prý nad našim vztahem vyjde sluníčko. Nepodezírám sluníčko z toho, že by nevyšlo kvůli jakémukoliv vztahu. Ne tak kvůli našemu. A cestu si k chemikovi taky hledat nemusím. Leží za rohem na kanapi. V nejbližší hodině z něho nevstane. Aby se tam necítil osaměle, lehl si mu na hruď kocour. Myslím, že oba jsou spokojeni a pro tuto chvíli i šťastni.
Dále v horoskopu stojí, že dnes vyžehlím všechny případné přestupky. Vzhledem k tomu, že žádné přestupky nemám, pouze hromadu nevyžehleného prádla, a to v nejbližších hodinách a myslím i dnech nevyžehlené zůstane, nevím o čem je řeč.
Větší opatrnost v investicích by vám neuškodila. No tak to se teprve uvidí. Naposled jsem investovala do bazarového lustru za šest stovek a chemik dělal kravál, že moc utrácím. Lustr zatím nedorazil, takže jestli to je či není dobrá investice se ukáže až bude zásilka doručena.
Chováte se jako pravý samaritán. S tím bych souhlasila. Otevřela jsem krámek po zavíračce paní, která nestíhá. Tento bod se horoskopářům povedl. Vyšel.
Ve zdraví stojí, že výrazné zdravotní komplikace vám nebudou kazit dnešní den. Drobnější potíže dokážete silou vůle snadno překonat. Tak naštěstí nemám ani výrazné ani nevýrazné zdravotní komplikace ani potíže. O síle své vůle pochybuju už dlouho. Kdybych měla silnou vůli, jsem dneska štíhlá jako proutek a nevypadám jak na břeh vyvržený vorvaň.
Aktivity vhodné pro dnešní den. Dřívější odchod ze zaměstnání, obstarání nákupu cestou domů, romantická večeře a něžnosti s protějškem, dlouhá noc.
Tak si ten poslední bod trochu rozebereme. Konal se pozdější odchod do zaměstnání, protože chemik jel do práce dříve než obvykle a já a pes jsme zaspali. Ale tím, že jsem do krámku ještě po zavíračce pustila zákaznici se skóre srovnalo. Nákup cestou se konal. Koupila jsem psím miláčkům rohlík. A sobě v zahradnictví růžovou pochcíplou hortenzii, protože mě ji bylo líto. Jestli se za romantickou večeři dá považovat ohřátá klobása s krajícem chleba a hořčicí, doplněná malými rajčátky a velkou paprikou, pak máme před sebou romantickou večeři. Chemik totiž v masokombinátě vyfasoval prezent a mražák máme plný zamražených jahod. Tak tak jsem tam nacpala to co přivezl, klobásy se už neumístily. Něžnosti s protějškem vzhledem k probíhajícímu mistrovství světa ve fotbale jsou do šestadvacátého pasé. A dlouhou noc mít budu. Zalehnu kolem půlnoci a před osmou mě nikdo z postele nedostane...

Obrázky pro dnešní den:

Makové panenky si oblékly sváteční sukýnky. Jen několik jich zůstalo v červeném civilu.

Čertík Bertík "Prší?"

Nad kostelní věží černo, ale neprší.

Titulek by mohl znít "Úplně blbá skoroblondýna spravuje gatě". Ale nebudu na sebe zase tak přísná. Pračka doprala, sušička usušila a já do nich vklouzla jako po másle. Což mě hodně udivilo, protože před praním mi byly docela fest. Že by se mi po pár dnech, kdy jsem je nenosila, vytvarovala postava kýženým směrem, tedy konečně tím správným směrem a to dolů? Pak mi došlo, že jen v džínových legínách prdla guma. Zklamaná jsem se doploužila k šicímu stroji, který mě nenávidí a vytáhla náhradní gumu. Byla moc široká. No široká. Jak se to vezme. Byla by akorát, kdyby v pase stávající guma nebyla třikrát přešitá vždycky asi centimetr a něco od sebe. Tím jsem taky zjistila, že guma neprdla, ale vytahala se. Párat to a vytahovat ji teda nebudu. Byla by to šichta na celý den a ještě i noční přesčas. To bych raději šila cirkusový stan. Do práce jsem si tedy musela obléct rifle, které mě všude tlačí. Tím se mi definitivně potvrdilo že jsem skutečně nezhubla, ba právě naopak. No na váhu si nestoupnu, stoupl by mi tlak a to nepotřebuju. I tak se cítím dostatečně mizerně. V krámě jsem snad ani nedýchala, jak gatě tlačily. Musím si koupit ještě jedny, dvoje  rifle o číslo dvě větší, nehodlám dělat mučednici pokaždé, když mi prdne v pase guma. Chemik snad tento mimořádný výdaj vydýchá. Guma kterou jsem přivlekla z krámku taky nepasovala. Taky byla široká. Ale míň široká než ta první a gatě jsem nutně potřebovala. Nebudu se zítra zase týrat v těch, ze kterých ani elastan nedokáže udělat kalhoty pohodlné, netlačící a nepřipomínající neopren.
První fáze spočívala v tom, udělat v pase do textilu dírku. No dírku. I když jsem měla nůžky na manikůru, protože jiné jsem v baráku nesehnala, vytvořila se spíš díra. Ale mělo to výhodu,  zicherka tam vklouzla jak po másle. Zicherka ano, guma ne. Ta stávkovala a ne a ne ji do díry zatlačit. Zastrkala jsem ji tam koncem háčku. Nechtěla mrcha, ale musela. Po čtyřech pracně vybojovaných centimetrech se v tunýlku otevřela zicherka. Dopředu to nešlo a zpátky se jí taky nechtělo. Vystřihla jsem další díru, abych mohla zicherku znovu zapnout. Posunula jsem se o pár centimetrů a narazily jsme, já a zicherka, na první šev. Samozřejmě byl prošitý skrz. Vytvořila jsem třetí díru. Po dalším otevření se zicherky vznikla díra čtvrtá a následně po naražení na skrz prošitý šev díra pátá. Na šev jsme narazily ještě dvakrát a zicherka se rozepla taky dvakrát. Suma sumárum v pase vzniklo devět děr, které jsem následně musela všechny zašít, včetně obou konců gumy. Kdybych nebyla líná a ty tři řady nití v pase vypárala, vytáhla starou gumu, zašila to a tím vytvořila tunýlek, do kterého bych v pohodě gumu natáhla, zabralo by to cca dvacet minut. Takhle jsem se s tím babrala dobrou hodinu.
Pamatuju dobu, kdy výrobci textilu své zákazníky hýčkali a v pasech byly pořádné tunely i s dírkou na protažení náhradní gumy. Jedna moje postarší stálá kredenciózní zákaznice, přibližně můj ročník a váha, mi poradila. Do všech prďáků našila tunýlky z bavlněné lemovky. Guma se jimi provleče raz dva. Nejspíš ji budu brzy následovat. Nač vyhazovat zánovní spoďáry, když je tak jednoduché řešení...

Chtěla jsem začít slovy "Léto budiž pochváleno", ale raději nebudu dráždit. Alespoň u nás se zatím žádné léto nekoná. Chemik sice lítá od rána venku v kraťasech a triku, ale u něj to nikoho nepřekvapí, on tak lítá v každém ročním období. Jen do práce se obleče jako každý slušný kravaťák. Já vystrčila po ránu hlavu na čerstvý vzduch a zase jsem ji rychle zastrčila. Vzduch byl po ránu na můj vskus čerstvý až nezdravě moc. Ani ti psi nechtějí být dlouho venku. Přišli o své huňaté kožíšky, jsou z nich holátka. A nejspíš je jim taky zima. Kocouři zjistili, že synek odcestoval za velkou louži, nemá je tedy kdo buzerovat a tak se tlačí do obýváku. Vědí, že teď je odtamtud nikdo nevyhodí.
Na zahradě kvetou růže, voní levandule, plevel roste jak placený od hodiny. A všechno je to jedna velká krása...
Takže nakonec můžu opravdu říct "Léto budiž pochváleno". Třeba se pak dostaví.

Naše "holátka".

Trocha kvítí

Sexy tanečnice u tyče změřily své síly na mistrovství v Praze. Tak zněl titulek článku, nad kterým jsem se zasnila. Prý se při tom vlnění dá docela i sundat kila. Mám z doslechu. Namotat  na tyč bych se nejspíš dokázala. Nepotřebovala bych ani tyč vysokou, protože jsem krátká, i když sporá.. Musela bych  vynechat to hupsnutí na ni. Pokusit se na ni vyhoupnout, nejspíš bych ji vyrvala i s kusem stropu či zdi. Kdo ví, jak je to ukotvené. Kdo ví z jakého to je materiálu. Beztak se tam vlnily samé anorektičky, takže tyč mohla stát klidně jen tak v luftu. se svoji váhou by ji neporazily ani kdyby se holky snažily. Já potřebuju tyč fortelnou. Problém je, že doma to nainstalovat nemůžu. Stropy máme dřevěné, ty by nevydržely. V patře se mírně pohupují už když jenom zvolna kráčím. Rychlejší pohyb dneska nevyprodukuju, ani kdyby mě honily včely v závěsu s kohoutem. Kdybych se u tyče jen vlnila, asi by strop vydržel, ovšem vyhoupnout se na ni, zbořím barák, v lepším případě poruším jeho statiku.  V kravíně je místa dost, dokonce jsou tam dvě řady ocelových sloupů vyplněných betonem. Když to tenkrát stavěli, počítali nejspíš s tím, že se o ně sem tam nějaká kravka opře a zavlní. Udělali je festovní. Ty by nepovolily ani kdyby se o ně opřela opravdu statná dojnice. Myslím, že její váhy už jsem dosáhla taky. Akorát ze mě není ten užitek. Chyba je,  že jak jsou sloupy festovní, tak jsou i fortelné. A já mám krátké ručičky i nožičky. Moje náruč je neobsáhne. Což teprve kdybych je chtěla obejmout nohama. Bože co já bych dala za plus deset centimetrů na výšku. Protože být o deset cenťáků vyšší, mám i adekvátně delší ručičky a nožičky a nějaké obejmutí statného sloupu by mi nedělala potíž. To by se pak hublo jedna radost...

Chemik onehdá odvezl poslední paletu dříví přes dvorek, aby všechno bylo na jednom místě. Pod paletou zbyla hromada listí. Pinďa se iniciativně přihlásila co by úklidová služba.

Náruč pivoněk jsem věnovala dámám z místního kostelíka. Nechaly sloužit mši za svoji loni zemřelou kamarádku. Což je ctí. A teď každý den stříhám květy, věším je v patře na šňůru, suším zásobu na podzimní aranžování.

Je pátek třináctého a protože jsem pověrčivá, chtěla jsem zůstat celý den v posteli a vylézt z ní až čtrnáctého. Přemohla jsem se a přece jen jsem jela do krámku. Sice mi přes cestu přeběhla čená veverka, ale to snad neplatí. Když to nebyla černá kočka, nebo jo? Přišla si paní švadlena pro látku na polštáře. Nutně potřebuju v obýváku nějakou změnu. No mezi náma, kdo z nás nepotřebuje občas změnu a to nejen v obýváku. I když jednoho takového znám, je to chemik. Je jak voják v zákopu. Zakopal se na pozici a nechce s ničím hnout. Stejně jednou něco přesunu. Jsem už nemocná z toho, jak je všechno pořád na stejném místě.  Nutně taky potřebuju novou mikrovlnku, aby ladila s lednicí. Už jsem si ji vybrala. Budu si ji přát k červencovým narozeninám. A Ježíšek by se mohl letos prásknout přes kapsu a nadělit myčku. Po té toužím už dlouho. Jak hluboko jsem klesla, když jsem ochotna vyměnit dárky pro radost za dárky praktické. Asi je to stářím. Nebo že bych na stará kolena dospěla? Brrr... Stejně si dárky pro radost kupuju celý rok. Na chemika v tomhle není spoleh. Za co neutratím sama, to nemám.

Proběhla jsem zahradu, tentokrát ne s hadicí, ale s fotoaparátem. Pivoňky jsou v plném květu, některé už v tom vedru uvadají. Jsou to kytky, které spolu s rododendrony miluju nejvíc. I když ronďásky vlastně nejsou kytky, ale keře. No a pak jsou mojí srdeční záležitostí růže. Nejprve jsem je jen vyšívala, dneska se o ně starám i na zahradě. A ta kytka, ta je speciálně pro Vás, kdo sem chodíte nakouknout. Škoda, že nejde přenést vůně. Dala jsem čichnout i chemikovi, tvrdí, že mu to smrdí. Vždycky jsem věděla, že má ten frňák nějaký pochroumaný...

Trochu kočičího štěstí...

Začátkem roku jsem si do deníčku zapsala NEZAČÍNAT ŽÁDNÉ NOVÉ RUČNÍ PRÁCE. Myslela jsem to tak, že dokud nebudu mít dokončeno to, co už je rozděláno, raději si pracky přerazím, než abych začala s něčím novým. Čtyři měsíce nového roku pryč a já nejen že nedodělala nic z rozdělaného z minulých let, já začala s novými projekty. A zase v tom plavu. Ještě ke všemu jsem už dvakrát podcenila velikost ruční práce. Poprvé to bylo v pohodě. Háčkovanou vitrážku jsem dodělala minulý týden, musela jsem počkat, až do krámku dojde zboží. Chybělo mi půl klubíčka Kordonetky. Taky jsem se chystala dokončit háčkovanou dečku. Na papíře nevypadala nijak rozměrně. Ovšem papír kecal. Je to docela velké. Hodlám ji používat v létě venku na terase. Bude zdobit  stůl,  který ovšem zatím nemám. Stejně jako nemám zvětšenou terasu. Neukecala jsem na to rozšíření chemika. No nic,  časem se to poddá. Ovšem mám přesazený modřín, který rozšíření terasy bránil. Sice opadalo všechno jehličí, ale věřím mu. Určitě se z toho dostane a ještě do podzimu nějaké to jehličí nahodí. Protože jako naháč vypadá dost blbě. Nepomohlo ani to, že jsem na tyčku která ho jistí, dala keramickou kouli s ptákem. Furt vypadá blbě...
Doma jsem našla nějakou Kordonetku 30, od firmy Hagal. Čekala na svoji příležitost hodně, opravdu hodně let. Několik klubíček jí bylo. Začala jsem háčkovat. V polovině háčkování došel materiál. Prošmejdila jsem barák, zjistila jsem že jsem bordelář (už po několikáté), našla jsem další klubíčka a háčkovala druhou polovinu. Dneska jsem doháčkovala definitivně. Chybí dokončit čtyři poslední řady, ovšem materiál došel definitivně. Šmejdila jsem po netu, kde ji koupím. Nikde. Firma už Kordonetku nevyrábí, dala se na výrobu syntetických nití. Momentálně jsem nahraná. Zkusím objednat do krámku Kordonetku barvy smetanová. Měla jsem háčkovat něco menšího ...