Tohle počasí má na mě špatný vliv. Chvilku svítí sluníčko, chvilku leje. A u mě se střídá lenora nejspíš s jarní únavou. No nic. Alespoň prolistuju hadrkatalogy, které přišly minulý týden a dneska byly ve schránce další dva. Nutně potřebuju nějaké triko. Spíš dvě, tři. Barva je jasná. Bílé nebo vínově červené. I zelené by mohlo být, při nejhorším. Materiál? Jedině bavlna.
První hadrkatalog je zahraniční. Podle střihů a materiálů určen pro senilní seniory nad sto let. Samá výšivka, krajka, volánek, fiží. Nikdo soudný a mladší by se do těch hader nerval. Druhý katalog naopak určen pro postarší díblíky. Oblíct si něco takového, volá chemik do nejbližšího blázince a nechá mě navždy hospitalizovat. Kdyby ještě trochu přitvrdili, mohli získat vděčného zákazníka v Janě Kratochvílové.
Třetí katalog, no to je věc. Hadry samá ropná látka. A vzory snad pamatovala matka mé babičky. Mají je i v nadměrných velikostech. Bodejť by ne. Nejspíš spoléhají na zoufalství nás, kredenciózních dam. Ale tak zoufalá fakt nejsem. A kdybych byla, raději si sednu k šicímu stroji a nějaký kaftan si sesmolím sama.
Poslední nadějí byl katalog, ze kterého už jsem několik hadříků objednávala. To bylo ovšem v mém štíhlejším období. Našla jsem několik triček, která by se mi docela líbila. Ale buď si moc vymýšlím, nebo jsem fakt divná. Tričko s krátkým rukávem, nádherná červená barva. Ovšem struktura trička na nic. Vypadá  jako by se léčilo z těžké kožní choroby. Další hadry, které by materiálově i barevně přicházely do úvahy, měly tří čtvrteční rukáv. Délka, kterou nenávidím. Rukáv má být krátký nebo dlouhý. Ten tří čtvrteční si z dlouhého vykasáním dovedu udělat i sama. Ale proč mě šidí o čtvrtku rukávu? Katalogy letěly do krabice na vyhození.
Onehdá jsem v záchvatu pracovitosti třídila chemikovi košile. Asi jsem to trochu s tou iniciativou přehnala, protože ve skříni mu zůstaly pouhé čtyři kousky. Ostatní leží na hromadě určené k vyhození. No nic, zase je vytáhnu, ustřihnu ošoupané límečky, trochu je upravím aby vypadaly šik a donosím je. Má to malý háček. Momentálně chemik váží o něco míň než já. A to při jeho výšce a mojí výšce znamená, že i v pase jsem objemnější.

Jdu shánět obruč Hula hoop. Přidám ji k rotopedu. Znovu prolistuju knížku o kalenetice. Třeba tam bude i něco jiného, než jak hodit nohu na zábradlí. Začnu jíst podle hesla "Hlad je převlečená žízeň". A zakážu chemikovi kupovat sladkosti ke kafi. Kafe u nás vaří chemik, proto mu říkáme Vávra. Vávru může dělat i nadále, ale bez zákusků ...

Foto: Archiv Zahrada
Některé obrázky už tady určitě byly, jsem líná to kontrolovat.