Nejsem žádný velký pracant, lenost je mé druhé jméno. Ale jednou za čas mě popadne mánie s něčím doma šoupnout, něco přesunout nebo alespoň popostrčit. Chemik moji mánii něco doma sem tam změnit nesdílí a úspěšně ji sabotuje. Když už doma není s čím šoupat, upřela jsem svoji pozornost na dvorek. Představila jsem chemikovi svůj nejnovější projekt. Zruším záhon s hortenziemi u terásky před domem a z terásky uděláme terasu. Už mám vymyšleno, jak to bude všechno hezké. Dokonce jsem před časem koupila nástěnný svícen o kterém vím, že tam sedne jak ulitý. Taky osvětlení mám vymyšlené, jen musím ukecat bráchu, aby mě v pořadníku posunul dopředu a závěs na lampy vyrobil. Klidně mu dovolím mě o velikonocích omlátit o maminčin jalovec. Člověk se musí občas pro dobrou věc obětovat. Stůl a židle mám taky vybrané. Vázne to jen na chemikovi.
Svoji nechuť k rozšíření terasy odůvodnil tím, že nemáme kámen. Seženu. Je tam strom a hortenzie. Přesadím. Nemáme to v seznamu lehkých ani těžkých prací pro letošní rok. Nepovažuju to za práci, ale za zábavu, proto to v seznamu není. Už pomalu povoluje. A když vytáhnu svůj trumf, že jeho 55. narozeniny příští rok přesuneme na léto a budeme na terase sedět s celou rodinou, opékat a já mu připravím oslavu, na jakou nezapomene, není boha, aby mým argumentům nepodlehl. A když přidám svůj osobní šarm a kouzlo ...