Každý kolem je teď takové nějaké pochcíplo. Pochcíplo, to je výraz jedné moc šikovné dámy jménem Vlastička, který jsem s radostí zařadila do svého slovníčku. Vlastička ještě používala slovní spojení, které si také dobře pamatuji, krása s nádherou dohromady, ale to jsem zatím neměla kde uplatnit. Všichni se vymlouvají na jarní únavu. Mezi náma, já znám únavu jarní, letní, podzimní a zimní. A nevymlouvám se na ně. Prostě rovnou řeknu, že jsem líná. Nejlíp se překonává lenost jarní. Protože zahrada nepočká, plevel se množí geometrickou řadou a čím víc ho vytrhám, tím víc ho roste. Stejně je to s trávou, ale tu má na starost chemik, tak mě nebere. A protože pořád kupuju další a další rostliny, tak je také musím zasadit. Jarní lenost se dá překonat. Sice silou vůle, ale dá.
Letní lenost, to je jiná. Ta se přemáhá těžko. Já ji vlastně ani nepřekonávám. Ráno musím jen zalít zahradu, cca jeden a půl hodiny práce. No práce. To je silný výraz pro courání se po zahradě s hadicí v ruce. Totéž podvečer. A mezitím flákání. Miluju letní flákání. Když se před pár lety chemik naučil dělat výbornou ledovou kávu, flákání postoupilo na vyšší level. A až budu mít pořádnou terasu a lehátko, bude letní flákání dokonalé.
Podzimní únava začíná s padáním listí.  Už je vše sklizeno, blíží se dušičky a s ním čas svíček. Ten čas mám ráda. Na kopcích okolo roste smíšený les a když se začne barvit listí, je to, a teď to konečně použiju, krása s nádherou dohromady. V tu dobu jsem tak krásně líná, že se na to už teď těším.
Zimní únava začíná někdy v čase točení hodinami. To upadám do stavu částečné hibernace, ze kterého mě pravidelně probere advent. To jsem nejakčnější z celého roku. Kolem Tří králů opět upadám do stavu hibernace, ze kterého mě probere až jarní únava.
Tomu se říká koloběh života. To, že mi ho zpestřuje chemik, synek a náš početný zvěřinec, to je jen taková přidaná hodnota a milý bonus od pánaboha...

Foto archiv

Vyšitý obrázek čeká na kolegu, budou pak spolu v ložnici

Kousek z naší kuchyně