Dneska fakt nemám dobrý den. Hned po ránu kouknu do zrcadla, které jsem po malování ložnice neprozřetelně pověsila na zeď vedle postele. Takhle jsem se už dlouho nevyděsila. Lekám se teda každé ráno, když se vidím hned po probuzení, ale dneska to bylo obzvláště kruté. Z pudla na mé hlavě se přes noc stala drátěnka. Většinou si po pohledu do zrcadla říkám, tak holka, co s tebou dneska uděláme, abys mohla mezi lidi. Dneska jsem si říkala bože, copak takhle můžu mezi lidi, s tímhle materiálem nepůjde nic dělat. Aby toho nebylo dost, nějaký dobrák vytáhl z kouta v koupelně váhu. Měla jsem ji kopnout zpátky. Ale to já ne, já na ni musela vlézt. Napřed jsem si myslela, že se mrcha zase pokazila, přece každý den šlapu na rotopedu 20 kiláků a jednou jsem si dokonce už i dala nohu na zábradlí, tak co se sakra děje. Nejspíš veškerou moji snahu zmařil pytel gumových žížalek, co chemik minulý týden dovezl. Sežrala jsem je skoro všechny. Nešlo odolat. Teda pár měl chemik k ochutnání. Tady máte důkaz, že žížaly jsou nezdravé.
Do krámu jsem přišla pozdě, protože se mi nedařilo na hlavě vytvořit nic, s čím bych mohla vyjít na ulici aniž bych vyděsila místní obyvatelstvo a neodehnala si zákazníky. A měla jsem depku z vážení, že jsem zapomněla snídat zdravě a dala si na snídani  dva kusy bábovky a kakao.
Mám jen tři možnosti. Buď půjdu ostříhat na kudrnatého ježka, nebo si zapletu hromadu copánků. Nemohu však oslavence obrat o veškerou pozornost, taková mrcha zase nejsem.  Taky můžu zajet do města klobouků pro nějakou slušivou hučku. Nejsem si však jista, zda by nebylo proti bontónu sedět u oběda s kloboukem na hlavě. Nejspíš půjdu a koupím žehličku na vlasy. Ten hloupý nápad s trvalou mě bude stát majlant ...
No a jak jsem psala o těch žížalkách. Tak právě se vrátil chemik a hádejte co mi přivezl...Hubnutí v této rodině není vůbec lehké a chemik mi to teda vůbec neusnadňuje. Začínám ho podezírat ze sabotáže mé snahy vylepšit si figuru a po letech opět objevit svůj pas.

Foto: archiv 2013