Dneska byl den jak malovaný. Chemik se vrátil po ránu z vycházky po zahradě a prohlásil, že je třeba vyhrabat mech, abychom viděli, jestli u nás zůstala i nějaká tráva. Naivně jsem si myslela, že mi tím sděluje, že bere do ruky hrábě a jde vyhrabávat. On si zase myslel, že to pochopím jako svůj pracovní úkol na sobotu. Budeme si muset znovu  vyjasnit své kompetence. Při jejich stanovení, kdy chemik má na starost sečení trávy, stříhání stromů, keřů a živého plotu jsem byla přesvědčena, že kdo seče trávu, taky ji vyhrabává. Já jsem předsedkyně a jediná členka spolku okrasného, takže mám na starosti plánování, výsadbu  stromů, keřů, kytek a zakládání nových záhonů.
Každý rok mě první den práce na zahradě pořádně zdevastuje. První puchýř na ruce se mi udělal už po deseti minutách hrabání. Hrábě se rozhodly, že letos nás nebudou šetřit a začaly pouštět třísky. Po mém protestu je chemik vzal do dílny a přejel je šmirglem. Že by to nějak zvlášť pomohlo se říct nedá. Když jsem požadovala výměnu tyčky na hrábích, dostala jsem radu, ať si vezmu rukavice a nevymýšlím. Mám uklizenu  menší část zahrady. Jsem na tom jako po první jízdě na rotopedu, jen s tím rozdílem, že mě nebolí perdel. Potřebovala bych dneska komplet vyměnit svoje tělo za nové. Protože to staré bolí až k patám. Nebolí mě jen hlava a ta perdel. Ale i tu bych raději vyměnila za menší číslo. Když jsem se za šera přištrachala do baráku, synek zadeklamoval úryvek z Polednice. Malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé ...
Už teď vím, že do rána se mé bolavé tělo uleží a bude hůř. Jdu do almary pro záložní peřiny, z okna v obýváku beru ovčí kožešiny, abych je nastlala na podlahu u lůžka. Protože ráno vstát se mi podaří pouze skulením. Chci se skulit do měkkého, abych se ještě více nepoškodila. Bylo by mě škoda ...