Někteří tvrdí, že je ve vzduchu cítit jaro. Já teda necítím nic. Po ránu mlha jak na starých slatích. Dokud není venku alespoň patnáct, šestnáct stupňů, pro mě zima trvá. A už vůbec nevěřím chemikovi s jeho průpovídkou, že "tohle je poslední záchvěv zimy". Před pár lety jsme jeho posledních záchvěvů zimy prožili hned několik, jaro přišlo až po tom čtvrtém. A nestálo tenkrát za nic. Pořád pršelo a my se stěhovali o velikonocích tady na vesnici. Pesani byli pořád připraveni u dveří s pohledem tak jsme to tady viděli, dobrý, ale teď už chceme domů. Kdyby si uměli sbalit své věci do batůžku, tak nás tenkrát s klidným svědomím opustili. Jednou se jim podařilo zdrhnout, to se malý naučil rozplést pletivo, udělal v něm díru, kterou by prolezlo i prase. Nabrali směr městečko. Čapla jsem je až kus za vesnicí. Neměla jsem s sebou vodítka, každého jsem popadla pod jednu paží a celou cestu jsem na ně ječela, že jsou nevděční kriminálníci, vůbec si mě nezaslouží a kdybych mohla, tak je seřežu na jednu hromadu. A hlavně, že jim skončila svoboda a začal kriminál. Vypadalo to, že mi vůbec nevěří, byli spokojení že se nesou, protože mají už z útěku docela ucaprtané nožičky a já vždycky stejně jenom vyhrožuju a skutek utek. To mě hoši podcenili. Donutila jsem chemika postavit zeď, která odděluje zahradu od dvorka. A panáčci už zdrhají jen když někdo nezavře branku na zahradu.
Jaro začnu vyhlížet, až na zahradě, v lesích a lukách začnou řvát ptáci. Zatím jen tak nesměle cvrlikají.Musím mrknout do polévkové mísy, kde mám schované pytlíky se semínkama. A ve skleníku u maminky na mě čekají od podzimu sazenice jahod. Zatím se na zahradě jen rozmnožil plevel, krtci a mech... Kluci stojí u branky a větří. Že by fakt už i oni cítili jaro? Zatím to typuju jen na nějakou hárající se fenu v okolí...
Žádné komentáře:
Okomentovat