čtvrtek 20. února 2014

Někteří tvrdí, že je ve vzduchu cítit jaro. Já teda necítím nic. Po ránu mlha jak na starých slatích. Dokud není venku alespoň patnáct, šestnáct stupňů, pro mě zima trvá. A už vůbec nevěřím chemikovi s jeho průpovídkou, že "tohle je poslední záchvěv zimy". Před pár lety jsme jeho posledních záchvěvů zimy prožili hned několik, jaro přišlo až po tom čtvrtém. A nestálo tenkrát za nic. Pořád pršelo a my se stěhovali o velikonocích tady na vesnici. Pesani byli pořád připraveni u dveří s pohledem tak jsme to tady viděli, dobrý, ale teď už chceme domů. Kdyby si uměli sbalit své věci do batůžku, tak nás tenkrát s klidným svědomím opustili. Jednou se jim podařilo zdrhnout, to se malý naučil rozplést pletivo, udělal v něm díru, kterou by prolezlo i prase. Nabrali směr městečko. Čapla jsem je až kus za vesnicí. Neměla jsem s sebou vodítka, každého jsem popadla pod jednu paží a celou cestu jsem na ně ječela, že jsou nevděční kriminálníci, vůbec si mě nezaslouží a kdybych mohla, tak je seřežu na jednu hromadu. A hlavně, že jim skončila svoboda a začal kriminál. Vypadalo to, že mi vůbec nevěří, byli spokojení že se nesou, protože mají už z útěku docela ucaprtané nožičky a já vždycky stejně jenom vyhrožuju a skutek utek. To mě hoši podcenili. Donutila jsem chemika postavit zeď, která odděluje zahradu od dvorka. A panáčci už zdrhají jen když někdo nezavře branku na zahradu.  
Jaro začnu vyhlížet, až na zahradě, v lesích a lukách začnou řvát ptáci. Zatím jen tak nesměle cvrlikají.Musím mrknout do polévkové mísy, kde mám schované pytlíky se semínkama. A ve skleníku u maminky na mě čekají od podzimu sazenice jahod. Zatím se na zahradě jen rozmnožil plevel, krtci a mech... Kluci stojí u branky a větří. Že by fakt už i oni cítili  jaro? Zatím to typuju jen na nějakou hárající se fenu v okolí...










Žádné komentáře: