Líná jsem se už  narodila. Moje babička často vzpomínala na den, kdy přiběhla za dospělými příbuznými moje vyděšená starší sestřenice a zvedla je ze židlí slovy Naděnka je mrtvá. Když doběhli na místo činu, s úlevou zjistili, že žiju. Na dotaz babičky, proč ležím na zemi jsem údajně odpověděla když mě nikdo nechce zvednout. Od té doby jsem docela pokročila. Padám sice stále ale zvedám se sama.
Teď se má lenost projevuje hlavně v žehlení prádla. Jak já tuto činnost nesnáším. A tak mi v ložnici vyrostly Himaláje. Dokázala jsem je zmenšit na Alpy a jednu dobu dokonce na Krkonoše. Ale níž než na Krkonoše jsem se zatím nikdy nedostala.
Moc ráda spím. Usnu kdykoliv a kdekoliv. Nemusím k tomu být ani patřičně unavená. Když usnu, můžou kolem mě padat trakaře, neprobudí mě nic. Naše babi tvrdí, že je to dar. No nevím. Miluju detektivky. Nikdy se ovšem nedozvím, kdo je vrah. Při první reklamě pravidelně usínám. Dokážu usnout s hrnkem horkého čaje v ruce a vzbudím se až se mi jeho studený obsah vylije do klína. Chemikovi stačí o víkendu po obědě desetiminutový šlofíček. Já spím tři hodiny a kdyby mě neprobrali na kafe, protáhnu to klidně do rána.
Nejspíš mě v minulém životě kousla moucha tse tse...
Dnes jsem línější než obvykle. Nejsem v tom sama. Všude kolem se někdo válí. Jdu se válet taky. Jen přidám několik obrázků od nás.

Vzpomínka na dobu, kdy mě popadla talířománie