čtvrtek 27. února 2014

Čas letí jak voda. Čím jsem starší, utíká rok rychleji. A lidé kolem stále častěji používají slova nemám čas, nestíhám, jsem ve skluzu ...
Ve skluzu jsem permanentně. Netrápí mě to. Už před lety jsem zhodnotila, že nemá cenu se někam či za něčím hnát. Ve svém věku už díru do světa neudělám a ani to mě netrápí. Jsem spokojená s tím co mám a můj život se mi líbí.
Dneska do krámku přišel manželský pár. Byli mi povědomí a já jim zřejmě také. Chodívali jsme před skoro třiceti lety s bandou na čundry. Čas se na těch dvou docela podepsal. Bože to vypadám taky tak zchátrale? No asi jo, jen těch vrásek nemám tolik, kila navíc ksichtíku nedovolí, aby se na něm vytvořily hluboké kaňony. Musím nastudovat nějakou literaturu, jak sundat polstrování jen z těla, ale ksicht aby zůstal tak jak je. O kaňony nemám zájem. Asi na tom rotopedu nebudu šlapat tolik. Kalenetiku možná vypustím úplně. Ne že bych s tím už začala. Trochu jsem listovala v knížce. Pokus o položení nohy na zábradlí moc nevyšel. Chvilku jsem s nohou bojovala, ale byla to fuška. Buď máme vysoko zábradlí nebo mám ještě kratší nohy než jsem si myslela. Nakonec jsem nohu na to madlo hodila, ale deset minut života v čudu. Problém nastal, když jsem ji chtěla dát dolů. Se mi šprajcla pata. Rukama jsem si pomoct nemohla, těma jsem se udržovala v rovnováze. Nakonec mi ji pomohl sundat synek, ještě že šel okolo. Na jeho poznámku "Co tady zase blbneš" jsem nereagovala. Sundal mi nohu dolů a poznamenal, že jsem vypadala jak čáp po zásahu elektrickým proudem. Ještě budu muset promyslet, jestli se pokusit o další cviky podle knížky. Autorka, která už mimochodem zemřela, tam píše, že tohle cvičení může človět provádět i v osmdesáti. Synek se mě ptal, jestli už jsem napsala poslední vůli...




4 komentáře:

Rija řekl(a)...

Úžasný článek, přesně tohle jsem dneska potřebovala. Omlouvám se, ale při představě šprajcnuté paty na zábradlí, jsem se málem složila smíchy. Jestli někdy napíšeš knihu, moc ráda si ji pořídím. Krásný den a pohodový víkend. Pa Rija

Anonymní řekl(a)...

díky,za to ,že jste, nedávno jsem Vás náhodou objevila a Vaše čtení mně rozesměje a hned je milíp.Dékuji za Vaše stránky Marie

Nanýsek řekl(a)...

Děkuji Marie za Váš komentář. Vždy mě potěší, když moje psaní alespoň občas někoho pobaví a rozesměje. Naďa

Nanýsek řekl(a)...

Rijo díky. Ambice napsat knihu nemám ani mít nebudu. Ale těší mě, že bys byla ochotná do ní investovat. Naďa