Budu se muset nad sebou hluboce zamyslet. Říkal mi to chemik.
Seděla jsem v pracovně a ozvalo se zaklepání na dveře. Dvě cizí dámy donesly pozvánku na Valentýnský ples, který se ve vsi koná už za týden. S výčitkou, že jsme se ještě nikdy nezúčastnili. Trochu jsem se zastyděla za naši nekulturnost. Ale fakt jen trochu. Jména dam neznám, nevím, kde tady bydlí. Určitě někdy šly kolem, když jsem byla na zahradě, možná jsme prohodily i pár slov. Copak já můžu za to, že jsem slepá jak patrona? Copak můžu za to, že si nepamatuju  tváře,  jména, data narození, cesty, ulice...  Safra, když to tak čtu, co já si kromě vlastního data narození, jména, příjmení a bydliště pamatuju? Není to teda žádná sláva.
To ale teď není můj hlavní problém. Jak mi někdo může udělat takovou věc, že donese pozvánku týden před akcí? Nejsem na to připravena, psychicky, fyzicky a nemám ani šatičky ani botičky. Strýček o oslavě dal vědět měsíc před akcí a ještě ji přeložil z února na březen, takže na přípravu je dost času. Ale za týden? Ani kdybych si na zadek přimontovala vrtuli, nestihnu se připravit.
Chemik trvá na seznamování a ples se mu zdá jako nejvhodnější. Na můj argument že nemám co na sebe, otevřel moji skříň plnou hader. Na argument, že je to všechno malé jen pozvedl  obočí a pronesl tak si něco kup. Kontrovala jsem tím, že jsem si koupila, ale bylo to velké. Tak si někam zajeď. Nikam netrefím. No já nemám čas s tebou jezdit po obchodech kupovat hadry. Tak si něco objednej. To už nestihne přijít. Tak to udělej jak chceš, ale na ten ples bychom jít měli.
Nejspíš sundám z okna závěs, dám jej napůl, vystřihnu do něj díru pro hlavu. Opásám se tažným lanem z Mazlíka. Abych si chemika při tanci nepoškodila, obuju si sandálky. Pod kaftanem ze závěsu stejně nepůjdou vidět.
Myslím si, že až mě chemik uvidí připravenou a natěšenou, rád z toho vycouvá ...


Foto "Dorty mojí maminky"