Už skoro dva roky žije na našem dvorku imaginární pes rasy německý vlčák. Patří synovi. V mém světě stojí na dvorku kotec, v něm je bouda a v boudě vlčák jménem Árnošt.
Ve světě syna je na dvorku bouda, aby měl Riki střechu nad hlavou. Jinak se pohybuje po dvorku volně.
V mém světě má bobišek pořád plnou misku granulí, aby se mohl napapat, když dostane hlad. Jíst mu dává syn, protože já se velkých plemen bojím.
Ve světě syna dostává Riky jíst jednou denně vyváženou zdravou stravu určenou pro velké rasy. Máma se naštěstí velkých psů bojí, tak mu Rikyho nepřekrmuje.
V mém světě si syn drží Árnošta daleko od mé maličkosti. Nechce po mě abych ho krmila ani venčila, nechce po mě, abych s ním chodila na cvičák.
Ve světě syna chodí syn s Rikym pravidelně na cvičák, občas ale kvůli pracovním povinnostech potřebuje, aby i máma přiložila ruku k dílu a Rikyho mu nakrmila a vzala ho na vycházku. Nechápe, proč se máma bojí velkých psů a raději si pořídila polského pasteveckého. Vždyť je to taková směšná rukavice...

V reálném světě jsme se domluvili, že dokud syn studuje, a hlavně dokud si nebude jistý, že zůstane bydlet tady, nebude se Árnošt - Riky řešit. Ale rádi se tím škádlíme. Občas se i on splete a řekne: "Až tu s námi bude bydlet Árnošt ..."

Obrázky z archivu "Dětství Čertíka Bertíka"