Uši a nos prý člověku rostou po celý život. S tím se srovnám. Uši mám malé a úhledné, můžu na ně být pyšná. Na uších si rodiče tenkrát dali záležet. Když uši ještě trochu povyrostou, líp na nich budou držet brýle. S nosem to bude taky v pohodě. Kdysipřítel mi s oblibou hrával na kytaru a zpíval "nos jak bambulku máš"... Takže když se trochu povytáhne, ale opravdu jen trochu, nebude to na škodu. A brýle budou mít lepší oporu.
Zub je údajně jediná část těla, která se sama neopraví. O tom, že se sám neopraví vím už dávno, viz moje nedávná návštěva stomatologa. Ta proběhla přesně jak jsem předpokládala. Ordinace se od posledního setkání nezměnila, jen zrcátko má pan doktor nové, takové vytuněné, padne líp do ruky. Sestřička byla dvakrát vyzvána aby spolu se mnou  nahlédla do mých úst. Poprvé, abychom viděly, co v nich pan doktor bude páchat a podruhé, abychom viděly, jak hezkou práci odvedl. Další návštěvu naplánoval už na březen, kdy jak řekl, vytrhneme nadbytečný zoubek, aby nám vylezl krásný nový špičák. Nevím teda co vyleze panu doktorovi, ale mě dost štve, že ve svém pokročilém věku jdu trhat zub proto, aby se na jeho místo natlačil nějaký nečekaný vetřelec. Kdoví, jestli místo předpokládaného krásného zubu nevyleze sedřená, odrbaná troska. Přece jen se snaží protlačit už celý rok. A jak se ví, těžká dřina se na vzhledu vždycky projeví...

Foto jen tak od nás

Pinďa si našla nový pelíšek