Kdybych tušila, co mě dneska čeká, ani bych snad nevylézala z postele. Venku nastalo oteplení, rtuť teploměru se vyšplhala, jak hlásil po ránu chemik, na -9. Nasypala jsem do krmítek a protože je bezvětří, dokonce se mi chvíli zdálo, že je docela teplo. Možná by mi ten pocit vydržel déle, kdybych nemusela jet do krámu. Mazlík byl kompletně zamrzlý. Nejen z venčí ale i zevnitř. Půl hodiny jsme se spolu rozmrazovali. Na témže místě jako loni jsme dostali smyk, a to jsme jeli opravdu krokem, od posledně si dáváme v té zatáčce pozor. Místo pro tyto situace natrénovaných slov pane bože, pane bože, pane bože ze mě opět vylítlo do zádele jinak a to dokonce šestkrát za sebou. Musím na sobě ještě hodně pracovat. Další cesta proběhla rychlostí 20 km za hodinu, takže s půlhodinovým rozmrazováním Mazlíka, smykem a výše uvedenou rychlostí, jsem dorazila do krámku s třičtvrtěhodinovým zpožděním. Měla jsem se na to vyfláknout hned ráno. V krámu byla stejná kosa jako venku. Nestálo za to si svlíkat bundu. Střešní okna počmáral mrcha mráz z obou stran, takže přes ně nebylo nic vidět. Po zapnutí topení se asi po hodině začala okna rozmrazovat a stékala z nich voda. Než jsem si toho všimla, voda rozmočila část dokladů připravených pro účetního. Strategické umístění stolu pod oknem za účelem lepší viditelnosti na ruční práce se v tomto případě ukázalo jako naprosto nevhodné. Zákaznice které vešly do místnosti zdravily slovy bože vy tady máte zimu. Jediný chlap, který dneska přišel pozdravil slovy  k..va tu je kosa a z pubertálního mladíka, kterého vyslala jeho matka, aby se podíval, zda mám dneska otevřeno, vylítla slova ty vole, tady je klendra.
Už jsem doma, je tady krásně teplo. Chemik po několika urgencích a písemné nótě slibující vzpouru přidal konečně  na topení. Vrátila jsem psovi do pelechu deku. Dostala jsem od něj zpět svůj šátek...

Fotky ledopádu dnes. Od pátku nám hošík docela vyrostl.