Jsem mastňák. To jsem si uvědomila před pár lety. Mastňáci se v naší partě říkalo těm, co jezdili na dovolenou autem a v kempu si rozbalili stan velikosti Václaváku. Své děti nutili  u kempinkového stolku učit se o prázdninách matematiku a každý den větrali před stanem peřiny. Ještě větší mastňáci pak byli ubytovaní v chatkách. My byli čundráci, spali jsme pod širákem, když bylo nejhůř, ustlali jsme si v krmelci. Jediný orvaný stan sloužil k uložení bagáže, kdyby v noci začalo pršet. Abychom mastňákům ukázali, že nejsme žádná ořezávátka, ale studovaní lidé, oslovovali jsme se pane architekte, pane inženýre, paní profesorko, slečno asistentko, pane náčelníku ... Krásná  doba. Prochodili jsme Čechy, Moravu i Slovensko. Lužnici jsme šli pěšky. Kvůli mě. Neumím plavat. Mimochodem ve Veselí nad Lužnicí jsem se tenkrát potkala s chemikem. Chodili jsme spolu asi dva měsíce a netušili, že jedeme stejným vlakem. On měl sraz se svojí partou z vysoké ve Veselí, my pokračovali do Tábora. O rok později jsem šla pěšky i Sázavu. Už bez party. S chemikem. Pěšky. Protože neumím plavat.
Několik let zpátky, když bylo synovi asi deset, dvanáct let, si postavil se svými bratranci na zahradě u maminky stan. Byli jsme tam tenkrát na grilovačce a já rozhodla, že si s chemikem zopakujeme mládí. Když už tam ten stan stojí. Tenkrát jsem zjistila, jak špatně jsme připravili děti na život v přírodě. Oni ani ten stan nepostavili na správné místo. Stál pod jabloní. Už po ulehnutí do spacáku bylo jasné, že ze spaní nebude nic. Všude, kam jsem se hnula, byl kořen. Pes s námi ve stanu odmítl být a rval se ven za sousedovic fenou. Bylo mu jedno, kudy se ven dostane. Šel by i přes mrtvoly. Volání přírody je volání přírody. Když jsem ráno nevyspaná ze stanu lezla ven, majzla jsem se do hlavy o větev, které jsem si nevšimla. Bolelo to. Bolelo to stejně jako poznání, že už jsem stará i na to stanování. Že raději hotelový pokoj s příslušenstvím. Že už nikdy spaní pod širákem, protože moje tělo s takovým týráním  nesouhlasí. A chemik? Jen pronesl "Já  to říkal. Dobře ti tak." ...

Několik střípků kočičích