Byly doby, kdy se tady konaly minimálně čtyři plesy v měsíci. My chodili na sportovní a myslivecký. Dnes už máme odplesáno. S mojí prostorově výraznou figurou by dneska byl i problém koupit slušivý společenský obleček. Leda bych našla šikovnou švadlenu a koupila minimálně 10 metrů nějaké hadry, která by mě zahalila. Možná maškarní by nebyl k zahození. Vypůjčit si nějaký ten arabský hábit, co vás zahalí od hlavy k patě. Nikdo nepozná, jste-li tenká či široká.
První ples jsem absolvovala v sedmnácti. Vesnický myslivecký ples. Předtím se mě můj tatínek marně snažil naučit nějaký ten taneček. Jen vrtěl hlavou a říkal "Nany, po kom ty jsi takové dřevo". No to do dneška nevím. Na ples jsem vyrazila jen s tatínkem, byl myslivec a měl tam své povinnosti. Mamince trvala příprava poněkud déle, takže jsme měli držet místa. Chudák nepočítala s tím, že její dceru tatínkovi kolegové myslivci opijí. To bylo pořád "zajdeme si do krmelce"...
Byla to moje úplně první opice. Maminka vešla do sálu, rozhlédla se, zamířila ke stolu a suše pronesla "Nanyno domů!" Když jsem si v šatně vyzvedávala kabát a kozačky, paní šatnářka se moc divila, že odcházím sotva jsem přišla.
Pamatuji se, že cesta domů byla v pohodě. Jen u vchodových dveří došlo k malé komplikaci. Nešel do dírky strčit klíč. Vím, že jsem brblala něco ve smyslu "No ty jsi nám za tu chvilku vyrost, chlapče". Když jsem se opřela do zvonku a přišel otevřít můj bratr, jen řekl "no ty vypadáš" a ztratil se ve svém pokoji. Poslední, na co si vzpomínám, že jsem se začala odstrojovat už na schodech ke svému pokoji.
Ráno jsem byla jako rybička. Jen chudák tatínek, ten to schytal. Nejen že musel posbírat mé šatstvo rozházené po schodech, musel ty schody i vytřít. Ale byl charakter. Nikdy mi to nevyčetl ... Jo a ten tanec, ten jsem na tom plese stejně nepotřebovala.
Žádné komentáře:
Okomentovat