A už jsi přečetl návod? To je moje otázka pokaždé, když chemik pořídí do domácnosti nějakou techniku. Stráví po každé koupi neúměrně dlouhý čas instalací čehokoliv. Když dává dohromady nový mobil, iPad, fotoaparát, u toho nejsem a snáším to celkem v klidu. Ale když naposledy zprovozňoval televizní přijímač, byla jsem na pokraji infarktu, malé mozkové příhody a celkového vyčerpání organizmu dohromady. To co dotáhl domů, bylo monstrum velkosti čtvrtiny fotbalového hřiště. Strčit kabel do zásuvky umí kdejaký ňouma, zvládla bych to i já. Další krok byl propojit TV a krabičku satelitu. Naštěstí tam těch dírek není tolik, aby po chvíli nebyla správná zástrčka ve správné dírce. Chápala jsem, že návod nepotřebuje. Když přišlo na ladění programů, myslela jsem si, že čas k nahlédnutí do návodu právě nastal. Byla jsem ale jediná, kdo si to myslel. Chemik cvakal a přecvakával a nic.  Když jsem se odhodlala mu připomenout, že nějaké instrukce k ladění určitě budou v návodu, pohrdavě odfrkl. Nicméně po chvíli do něj nahlédl. Pak už to šlo ráz naráz. Do dvaceti minut byly naladěny všechny základní kanály. A co myslíte, že právě šlo v TV? Fotbal. A fotbalisti byli tak veliký, že jsem byla ráda, že dnešní TV ještě neumí přenášet óder zpocených chlapů, co se honili na hřišti za mičudou.
Občas na chemika příjde chvilka, kdy sedí u TV a ladí a přelaďuje. Odstraní TV kanály, které už nefungují, některé přesune jinam, jiné dá více dopředu, nainstaluje nové. A pak se divíme, že nic není tam, kde jsme na to byli zvyklí.
Sedíme u kafíčka, TV puštěná. Chemik v ruce ovládání a přecvakává. A o mě se pokouší infarkt, lehká mozková mrtvice a cítím i celkové vyčerpání organizmu. Jak já to přecvakávání nesnáším. Ale znáte to "neživíš, tak nepřepínej". A já opravdu v naší rodině neživím ...
Nedávno jsem byla dotázána, co mám pořád s tím čtením návodů. Žádný chlap přece návod k použití k ničemu nepotřebuje. Jen v krajní nouzi. A do té se pořádný chlap přece nikdy nedostane.

Naše malá Pinďa