úterý 22. května 2018

V korunách stromů ječí ptáci, do Brčálníku se vrátil Žbluňk. Ten zatím neječí, víme o něm jen díky jeho žbluňk, když se někdo přiblíží. Kosí mládí je drzé jak "lázeňské veverky". Kosáčci poskakují v trávě, naše přítomnost jim vůbec nevadí. Jsou tak oprsklí, že provokují kočičí posádku. Jsem jim říkala, kluci černí, vy na to jednou dojedete. Na zahradě pořád něco kvete, odkvétá, anglické růže ve dvorku, se kterýma jsem se už v duchu rozloučila, překvapivě po totálním ostříhání, obrašily. Letos je opravdu zázračný rok. Všechno kvete o sto šest, šišek je na stromech kamión, budou i švestičky z naší zahrádky. A těch třešní a jahod...




















No a aby se mi "nezkrátily žíly", konečně jsem dala kabátek litinovému torzu po šicím stroji. Původně měla být horní deska v barvě petroleje. Moc se nepovedla, bylo to spíš šedo-modré, takže jsem to stříkla vínovou ve spreji. Po uschnutí jen přebrousila jemným šmirglem. A  anděl má konečně na co složit svoji keramickou prdelku.









pondělí 30. dubna 2018

Zima skončila. Jaro rozkoplo dveře a rovnou pozvalo léto. Zítra rozhodně nedostanu pusu pod rozkvetlou třešní. Rozkvetla o čtrnáct dnů dříve než obvykle. Kvetou ronďásci, ovšem to bychom si pod ně s chemikem museli lehnout. Což nehrozí. Chemik je opět chabrus na záda. A to si pár dnů předtím, než mu odešla záda, způsobil výron kotníku. Říkám, že jak stárne, nejen že je křupavý ale je i křehký jako květinka. Tož si asi dáme pusu pod šeříkem. Jmenuje se Krasavica Moskvy a je to jeden z nejhezčích šeříků, co znám. 
Přeji vám, milé dámy, pusu jak hrom, pod čímkoliv, co zrovna kvete. Užíjte si první máj, začíná lásky čas. A blíží se také 30. výročí dne, kdy jsme si s chemikem řekli ano. Bylo to koncem května, zrovna odkvétaly kaštany, vzduch voněl příslibem léta a my měli celý život před sebou.







Vůbec si nevšiml mého kočičího doprovodu. Až jsem houkla kšá, nafrněně poodlétl a kraftal si pod zobákem něco o bábě, co ho ruší v přemýšlení, zda k obědu žížalu či brouka.

Kočičí dámy. Malá madam Sára a její dcera Káča, též řečená Keliška. Nejupindanější kočka na světě. Co naše slovo, to její komentář. 

Chemikovi se nechce séct zadní louku, tak si našel náhradu.

Kobylka a kobylka, aneb matka s dcerou.




neděle 1. dubna 2018

pondělí 19. února 2018

Zimní den jako vymalovaný. Na nebi azuro, na zemi bílo. Sníh křupe pod nohama, všude ticho, jen sem tam se ozve ze vsi psí štěknutí. Takový krásný den, další radost mého života.