pátek 22. března 2024

 Tak jsem to sem přišla zkontrolovat a koukám, vůbec tu nepíšu. Až jsem zaskočila sebe samu. Mé nejmilejší období, Vánoce, je dávno v trapu. My si s chemikem pořídili mainského mývalího kocourka. Když se lachtan nemá k tomu udělat z nás prarodiče, máme tedy chlupaté vnouče co nám dělá radost. Z původní kočičí posádky už zbyla jen malá madam Sára. Je jí patnáct let a věk je na ní  vidět. Ale statečně dává každý den psí stezku po boku Tima. Mýval se jmenuje Asterix ale říkáme mu Rix, to podle hlavní postavy z filmu Smrtonosná zbraň. Vánoce jsme s chemikem prožili v klidu a míru, na Silvestra jsme si o půlnoci štrngli půl skleničkou piva a začal nový rok. Chemik si pořídil malou mozkovou příhodu a mě dva měsíce na to vylétl můj stabilně nízký tlak do výšin. Což mě po 17. letech donutilo navštívit obvoďačku. Neuvěřitelné, kolik známých člověk potká při vyšetřeních v městské nemovnici. Lidi o kterých léta letoucí neslyšel. To je ve zkratce asi vše co se u nás děje. Pomalu přemýšlíme o předělávce skladu na výminek. A abych nás nakopla, pořídila jsem si do budoucí kuchyně krásnou kredenc. Holka sice bude dva roky čekat na svoji příležitost ale nemohla jsem si její koupi nechat ujít. 

Venku už všechno raší, jarabáci řvou své zásnubní písně a já vyhlížím návrat našich vlaštovek. Šakala chytilo něco jako další puberta, otevřu kotec, vyběhne, vyčurá se, vlítne zpět, rovnou do boudy a vrčí.  Asi potřebuje nějakého psychologa. 

A trocha fotek ze kdysi a z nyní. Přeberte si je.












Přeji příjemný večer. A klidnou dobrou noc.

pondělí 23. října 2023

 Dnes jsme uložili k věčnému spánku další z čistých radostí našeho života. Kočičku Káču/Kelišku. Už je se svým bráškou Chlupáčkem



Sbohem holčičko.

čtvrtek 31. srpna 2023

 Čas je neúprosný a tak nás opouští jedna z čistých radostí za druhou. Z kočičí posádky odešel poslední z kocourků "Kubíků", Chlupáček. A tak zůstala už jen jeho máma, Malá madam Sára a jeho nevlastní sestra Kateřina Kelišová, nebo-li Káča, či Keliška. 


Chybíš nám, chlapečku. Stejně jako ti ostatní z kočičí a psí posádky, kteří čekají na druhé strany duhy. 

Propadla jsem keramickým koníkům, dnes jsem vybalila posledního, ještě nemá ani svoji fotografii. Tak ta bude někdy příště. 




Od jara jsem moc fotografií zahrady neudělala. Bourali jsme kus kravína a tak jsem fotila spíš postup bouracích prací. Ale kvetlo nám to, ne že ne.
















A to je pro dnešek vše. Příště ukážu, jak se pomalu mění posezení ve dvoře u výminku. A také jsem fotila na Helfštýně. Chemík mě vytáhl mezi lidi. Prý budu jinak už jen štěkat. Jo, jak stárnu, tak na něj opravdu někdy štěkám. Polepším se. Začnu mňoukat. Hezký večer.